sobota 4. února 2012
Dočasné pozastavení blogu
Bohužel, kvůli škole musím do odvolání pozastavit činnost blogu. Nechci se tu moc rozepisovat o tomto tématu, přece jen nemám náladu sem hustit nějaký výmluvy. Určitě bych zde ale ještě něco napsal, až povolí škola, do té doby, SAYONARA!
neděle 18. prosince 2011
Veselé Vánoce, šťastný nový rok
Budu jako ostatní, a popřeju sobě, svému blogu a někomu... tam... tobě... vám... Veselé Vánoce a PF 2012.
Již od novýho roku se můžete těšit na zpracovanější a lépe porozumitelné články, a co víc, bude v tom konečně nějaký pořádek, resp. kategorie, nebo žánr článků. Tak tedy v roce 2012. :)
Již od novýho roku se můžete těšit na zpracovanější a lépe porozumitelné články, a co víc, bude v tom konečně nějaký pořádek, resp. kategorie, nebo žánr článků. Tak tedy v roce 2012. :)
pondělí 28. listopadu 2011
Ezio Auditore - Cesta ostří a krve
Upozornění vol.1: Pokud čekáte objektivní, nebo vůbec článek něco na způsob vyšších zájmů, pro tentokrát zde nehledejte. Tento souhrn neboli dějová linka je zasvěcena kompletně italskému šlechtici, mistrovi assassinského umění Eziu Auditoremu. Ti kdo tento příběh znají ze série Assassins Creed, nebo si chtějí přečíst zajímavý příběh o muži, který celý svůj život zasvětil právě assassínům, čtěte dál. :)
To bývávaly časy!
Příběh Ezia s příjmením Auditore zvaného da Firenze (z Florencie) začíná právě a tak nepředvídaně právě ve Florencii, bohatém městě na severu Itálie. Konkrétní datum 1459 n. l., příběh sice začíná, ale pravé grády s otočkou o 360 stupňů začíná někde okolo roku 1476, kdy si sedmnáctiletý Ezio žil život všudezvaného "playboye" nebo také "italského hřebce", který kromě zásilkové práce pro otce, nedělal téměř nic (když opomeneme balení Christini Vespucci samozřejmě).
Mladý a nevinný ve Florencii
Zpátky k roku 1476. Rodina Auditore je známá svými investicemi v bankovnictví, i vlastnictvím některých bank, a také samozřejmě, i jednou takovou utilitkou - hlava rodina tedy otec Ezia Giovani je assassin. A právě tady se otevírá souboj dvou frakcí, které mají působení dodnes, i když v jiném stylu. Assassini a Templáři. Jejich, dala by se řici, první otevřená válka byla již za křižáckých tažení ve Sváté Zemi. Zde však započne také, ale jiným způsobem. Jelikož o Giovanim se už něco ví, že je assassin a má i nejspíš takové předky, tak právě Templáři po něm půjdou, heh, vlastně po celé jeho rodině. Což se jim také podaří, jednoho krásného dne roku 1476 z ničeho nic uvězní celou jeho rodinu, krom matky a sestry, a dalšího dne Eziova otce a dva bratry veřejně odsoudí a popraví. Ještě když byl otec naživu, řekl Eziovi o jeho tajné pracovně, ve které má nějaké věci které by chtěl Eziovi dát. Ano, je to assassínský oblek. Tím se "oficiálně" stává Ezio assasinem, který prahne po pomstě, a hledá odpovědi co, jak a proč vůbec znenadání jeho rodinu takovýmto způsobem popravili.
"Těžké začátky" - Ezio stále ve Florencii
Jdeme dál
Pár let uplnynulo a Ezio postupně odkrývá konspiraci proti jeho rodině a dokonce celé Itálii - Florencie, Benátky, San Gimignano... A samozřejmě má svojí ustálenou "základnu", která je vesnice nebo spíše město Monteriggioni, kde žije jeho strýc Mario (také assassin, zasvětí Ezia hlouběji do assassinského umění) a jeho matka Maria a sestra Claudia. Od Maria zjistí, že jeho otec pátral celý život po takzvaném Jablku Ráje, které je ukryto kdesi v Itálii. Nejen Ezio, ale i Templáři, protože Jablko skrývá prastaré vědění assassinů a neomezenou moc.
Ezio kdesi v Benátkách
Není však sám, krom podpory strýce, sestry a matky, Eziovi také pomáhá světoznámý Leonardo Da Vinci, který mu obstarává novou výzbroj a všemožné vychytávky, aby když už ten život assassína, byl o něco lehčí. Ezio později zjistí, že jeho pravý nepřítel je Juan Borgia, ze stejnojmenného rodu a také, nejspíš vůdce Templářů, který se i přes veškerý odpor a snahu Ezia a jeho přátel dostal až k pozici papeže - tedy k neomezené moci jak politické, tak vojenské. Papež mezitím svolal válečnou poradu, o vyhlazení centra assassinů Monteriggioni. Stalo se tak roku 1499, kdy před město Monteriggioni jen s domobranou oblehla celá papežská armáda. Město bylo těžce poškozeno, a samotný strýc Mario zabit. Maria s Claudií se přesunuli do Říma, kde i dosavadně zůstali (co vím podle informací z posledně vydaného dílu).
Ezio a bratrstvo v Římě
Jde do tuhého
Ezio se tedy jako zralí třicátník vypravý do Říma, kde moc Borgiů sídlí a taktéž si uvědomuje, že na tohle tentokrát sám nestačí. Zpustošené město, všude těžkooděná stráž, zkorumpovaný senát a žádná pomoc... A tady přichází nespokojení občané města, kteří by se rádi stali členy Assassínského cechu. A tak se i tak stane, Ezio už má kolem sebe dost sil, aby mohl poslední baštu Templářů v Itálii vyrvat ze země i s kořeny.
Jedna z mnoha Eziových známostí... tedy mohla být, kdyby Ezio neměl jiný vkus
Po několika letech je následně Řím očištěn a nově zbudován z kapsy Assassínů, nový politici dělají svoji práci, a tak otec Juan Borgia a syn Cesare Borgia, nemají v zemi co dělat. Po nečekané hádce v Římě v Andělském hradu Juan umírá na následky otrávení Cesarem, je Cesare uvězněn papežskými vojky nově zvoleného papeže. Vypadá to, že už konečně zavládl mír a pokoj, Jablko vlastní Ezio a jeho bratrstvo a Cesare je pod zámkem. Však "zlo" nikdy nespíš jak známe z pohádek, a Cesare utíká z Itálie do domovského Španělska, kde se k němu přidá početné vojsko na obsazení celého Španělska.
Obléhání Viany - 1507
Ezio slyšel dost, vydal se tedy k Vianě, který byla současně pod obležením Cesareho vojsk, a Cesareho jednou pro vždy umlčel svojí čepelí. Tím se završila Eziova cesta v Itálii.
Odpovědi
Tím však Eziův příběh nekončí. Po několika letech konkrétně v roce 1511 se v Ottomanské říši konkrétně v Konstantinopoli zvedl počet templářů na metr čtverečný. To ale není hlavní Eziův důvod proč do Instanbulu, jeho hlavní úkol je prozkoumat pevnost Assassinů - Masyaf, která je nyní celá pod dohledem "templářů" (turečtí vojáci nevědíc, že slouží vyššímu cíli) a odkrýt celé tajemství assassinů jednou pro vždy. V cestě budou Eziovi stát nový nepřátelé, ale také pozná nové spojence a dostane se mu i nových vychytávek, které Konstantinopol skrývá.
Již padesátidvouletý Ezio konečně stojí před Masyafem
Poslední díl této trilogie počítačové hry (schválně jsem celou dobu nepopsal co to vlastně je zač) s názvem Revelations vychází již ode dneška za tři dny, a já se osobně moc těším na uzavření Eziova příběhu. Ještě dodávám, že pro úplné uzavření Eziova příběhu by měl sloužit krátký animovaný filmeček Embers, kdy má být Eziovi něco okolo šedesáti let. Takže nezbývá než čekat na 1. prosince, kdy se hra začně prodávat a hru si náležitě užít. :)
Upozornění vol.2: Tento splácaný článek nemá nic společného s oficiální reklamní kampaní vývojářského studia nebo distributora.
To bývávaly časy!
Příběh Ezia s příjmením Auditore zvaného da Firenze (z Florencie) začíná právě a tak nepředvídaně právě ve Florencii, bohatém městě na severu Itálie. Konkrétní datum 1459 n. l., příběh sice začíná, ale pravé grády s otočkou o 360 stupňů začíná někde okolo roku 1476, kdy si sedmnáctiletý Ezio žil život všudezvaného "playboye" nebo také "italského hřebce", který kromě zásilkové práce pro otce, nedělal téměř nic (když opomeneme balení Christini Vespucci samozřejmě).
Zpátky k roku 1476. Rodina Auditore je známá svými investicemi v bankovnictví, i vlastnictvím některých bank, a také samozřejmě, i jednou takovou utilitkou - hlava rodina tedy otec Ezia Giovani je assassin. A právě tady se otevírá souboj dvou frakcí, které mají působení dodnes, i když v jiném stylu. Assassini a Templáři. Jejich, dala by se řici, první otevřená válka byla již za křižáckých tažení ve Sváté Zemi. Zde však započne také, ale jiným způsobem. Jelikož o Giovanim se už něco ví, že je assassin a má i nejspíš takové předky, tak právě Templáři po něm půjdou, heh, vlastně po celé jeho rodině. Což se jim také podaří, jednoho krásného dne roku 1476 z ničeho nic uvězní celou jeho rodinu, krom matky a sestry, a dalšího dne Eziova otce a dva bratry veřejně odsoudí a popraví. Ještě když byl otec naživu, řekl Eziovi o jeho tajné pracovně, ve které má nějaké věci které by chtěl Eziovi dát. Ano, je to assassínský oblek. Tím se "oficiálně" stává Ezio assasinem, který prahne po pomstě, a hledá odpovědi co, jak a proč vůbec znenadání jeho rodinu takovýmto způsobem popravili.
Jdeme dál
Pár let uplnynulo a Ezio postupně odkrývá konspiraci proti jeho rodině a dokonce celé Itálii - Florencie, Benátky, San Gimignano... A samozřejmě má svojí ustálenou "základnu", která je vesnice nebo spíše město Monteriggioni, kde žije jeho strýc Mario (také assassin, zasvětí Ezia hlouběji do assassinského umění) a jeho matka Maria a sestra Claudia. Od Maria zjistí, že jeho otec pátral celý život po takzvaném Jablku Ráje, které je ukryto kdesi v Itálii. Nejen Ezio, ale i Templáři, protože Jablko skrývá prastaré vědění assassinů a neomezenou moc.
Není však sám, krom podpory strýce, sestry a matky, Eziovi také pomáhá světoznámý Leonardo Da Vinci, který mu obstarává novou výzbroj a všemožné vychytávky, aby když už ten život assassína, byl o něco lehčí. Ezio později zjistí, že jeho pravý nepřítel je Juan Borgia, ze stejnojmenného rodu a také, nejspíš vůdce Templářů, který se i přes veškerý odpor a snahu Ezia a jeho přátel dostal až k pozici papeže - tedy k neomezené moci jak politické, tak vojenské. Papež mezitím svolal válečnou poradu, o vyhlazení centra assassinů Monteriggioni. Stalo se tak roku 1499, kdy před město Monteriggioni jen s domobranou oblehla celá papežská armáda. Město bylo těžce poškozeno, a samotný strýc Mario zabit. Maria s Claudií se přesunuli do Říma, kde i dosavadně zůstali (co vím podle informací z posledně vydaného dílu).
Jde do tuhého
Ezio se tedy jako zralí třicátník vypravý do Říma, kde moc Borgiů sídlí a taktéž si uvědomuje, že na tohle tentokrát sám nestačí. Zpustošené město, všude těžkooděná stráž, zkorumpovaný senát a žádná pomoc... A tady přichází nespokojení občané města, kteří by se rádi stali členy Assassínského cechu. A tak se i tak stane, Ezio už má kolem sebe dost sil, aby mohl poslední baštu Templářů v Itálii vyrvat ze země i s kořeny.
Po několika letech je následně Řím očištěn a nově zbudován z kapsy Assassínů, nový politici dělají svoji práci, a tak otec Juan Borgia a syn Cesare Borgia, nemají v zemi co dělat. Po nečekané hádce v Římě v Andělském hradu Juan umírá na následky otrávení Cesarem, je Cesare uvězněn papežskými vojky nově zvoleného papeže. Vypadá to, že už konečně zavládl mír a pokoj, Jablko vlastní Ezio a jeho bratrstvo a Cesare je pod zámkem. Však "zlo" nikdy nespíš jak známe z pohádek, a Cesare utíká z Itálie do domovského Španělska, kde se k němu přidá početné vojsko na obsazení celého Španělska.
Ezio slyšel dost, vydal se tedy k Vianě, který byla současně pod obležením Cesareho vojsk, a Cesareho jednou pro vždy umlčel svojí čepelí. Tím se završila Eziova cesta v Itálii.
Odpovědi
Tím však Eziův příběh nekončí. Po několika letech konkrétně v roce 1511 se v Ottomanské říši konkrétně v Konstantinopoli zvedl počet templářů na metr čtverečný. To ale není hlavní Eziův důvod proč do Instanbulu, jeho hlavní úkol je prozkoumat pevnost Assassinů - Masyaf, která je nyní celá pod dohledem "templářů" (turečtí vojáci nevědíc, že slouží vyššímu cíli) a odkrýt celé tajemství assassinů jednou pro vždy. V cestě budou Eziovi stát nový nepřátelé, ale také pozná nové spojence a dostane se mu i nových vychytávek, které Konstantinopol skrývá.
Poslední díl této trilogie počítačové hry (schválně jsem celou dobu nepopsal co to vlastně je zač) s názvem Revelations vychází již ode dneška za tři dny, a já se osobně moc těším na uzavření Eziova příběhu. Ještě dodávám, že pro úplné uzavření Eziova příběhu by měl sloužit krátký animovaný filmeček Embers, kdy má být Eziovi něco okolo šedesáti let. Takže nezbývá než čekat na 1. prosince, kdy se hra začně prodávat a hru si náležitě užít. :)
Upozornění vol.2: Tento splácaný článek nemá nic společného s oficiální reklamní kampaní vývojářského studia nebo distributora.
pátek 28. října 2011
Kupovat počítačové hry? Nebo raději stahovat?
Dnešní článek bude o vcelku dost omílaném tématu, a to o koupi nebo o stáhnutí dané hry. Již v prvopočátcích lidstva měl člověk vždy dvě možnosti jak získat něco, co by chtěl. Od starověku přes středověk až po dnešní dobu (zatím) konče. Koupit si, nebo krást. U her toto není vyjímkou. Akorát že neokrádáte přímo dotyčného prodávajícího, ale celou firmu, protože stahujete z internetu. Naopak, když kupujete, nejenže aktivně podpoříte dotyčnou společnost ve tvorbě pokračování nebo dalších her, ale hlavně, je to legálně. Rozložím to do dvou odstavců, kupovat, či stahovat?
Legání zakoupení softwaru
Ono je dneska bohužel vše o penezích, o velkých penězích. V byznysu počítačových her to platí dvojnásob. A proto se prodejci po nějakym tom pátku snaží na jednu stranu vydělat, ale na druhou zase hráče přilákat ke koupi. To je asi to nejtěžší. Na internetových obchodech jsou akce 1+1 zdarma, nebo limotované edice za cenu běžné plus nejmenovaně bonusů, které při koupi hry dostanete. Jak hmotných, tak i nehmotných, přímo ve hře. To bych definoval jako první výhodu koupě, ta další je už jen dobrý pocit podpoření vývojářského studia. Jsou to taky lidé, nedělají to pro zábavu, je to jejich práce. Dále když si hru koupíte, je možno si u některých her dále stahovat již zdarma nebo za poplatek obsah do hry, ale také hlavně, budete mít přístup k podpoře se hrou kde vám pomůžou vyřešit všelijaké problémy. Cena... To je jediný důvod, proč se děje co se děje (ilegální stahování her ovšem). Ta se na našem trhu pohybuje okolo 999 Kč, což se shoduje s cenami v zahraničí (obvykle 49,99 USD např. v USA). Jen ještě podotknu, že zisk některých výdělků může být až gigantická 1 miliarda (!) dollarů, což už je fakt dost. Dost na to, aby vývojáři věděli co si s penězma počít. Například tvorba dalších her, renovace studia (techniky), zaplacení pracantů... je toho více, ale tady je pár základních věcí.
Ilegální stáhnutí softwaru
No ne, dostáváme se k mé neoblíbené pasáži v tomto článku... Tak dobře, jdeme na to. Krádež zeleniny, krádež vody, krádež bot, to vše je stejné, jako třeba dneska bohužel tak populární stahování her. Populární jen z toho důvodu, že se za stáhnutí nic neplatí, krom nějakých webovek, kde si zaplatíte poplatek za stáhnutí určitého počtu GB. Humus. Ano, neskrývám to, nemám ani proč. Jsem velký odpůrce stahování her, protože tím neokrádáte jediného člověka, ale třeba taky 500 lidí, celou firmu (jak jsem již psal). Ty lidi jsou taky lidi, kteří musí pracovat aby mohli jíst, bydlet, kupovat si nové věci. A právě někdo jako třeba vcelku dost lidí je okrade. He, firma zkrachuje většinou ještě s velkým dluhem a doživotní bankrot je na světě.
Nechci tu někomu namlouvat, že když už hry stahuje, tak ať se jde ukřižovat společně s ostatníma, ale ať se aspoň zamyslí, co to vlastně dělá. Na závěr bych chtěl ještě napsat, že za poslední 4 roky si hry jen kupuji. Spíš mezi důvody patří například pohledná, někdy dobře zpracovaná krabička, vůně "baketu", některé vcelku i povedené dárky jako třeba řetízek nebo zdarma in-game obsah.
Volba je na vás!
Legání zakoupení softwaru
Ono je dneska bohužel vše o penezích, o velkých penězích. V byznysu počítačových her to platí dvojnásob. A proto se prodejci po nějakym tom pátku snaží na jednu stranu vydělat, ale na druhou zase hráče přilákat ke koupi. To je asi to nejtěžší. Na internetových obchodech jsou akce 1+1 zdarma, nebo limotované edice za cenu běžné plus nejmenovaně bonusů, které při koupi hry dostanete. Jak hmotných, tak i nehmotných, přímo ve hře. To bych definoval jako první výhodu koupě, ta další je už jen dobrý pocit podpoření vývojářského studia. Jsou to taky lidé, nedělají to pro zábavu, je to jejich práce. Dále když si hru koupíte, je možno si u některých her dále stahovat již zdarma nebo za poplatek obsah do hry, ale také hlavně, budete mít přístup k podpoře se hrou kde vám pomůžou vyřešit všelijaké problémy. Cena... To je jediný důvod, proč se děje co se děje (ilegální stahování her ovšem). Ta se na našem trhu pohybuje okolo 999 Kč, což se shoduje s cenami v zahraničí (obvykle 49,99 USD např. v USA). Jen ještě podotknu, že zisk některých výdělků může být až gigantická 1 miliarda (!) dollarů, což už je fakt dost. Dost na to, aby vývojáři věděli co si s penězma počít. Například tvorba dalších her, renovace studia (techniky), zaplacení pracantů... je toho více, ale tady je pár základních věcí.
Ilegální stáhnutí softwaru
No ne, dostáváme se k mé neoblíbené pasáži v tomto článku... Tak dobře, jdeme na to. Krádež zeleniny, krádež vody, krádež bot, to vše je stejné, jako třeba dneska bohužel tak populární stahování her. Populární jen z toho důvodu, že se za stáhnutí nic neplatí, krom nějakých webovek, kde si zaplatíte poplatek za stáhnutí určitého počtu GB. Humus. Ano, neskrývám to, nemám ani proč. Jsem velký odpůrce stahování her, protože tím neokrádáte jediného člověka, ale třeba taky 500 lidí, celou firmu (jak jsem již psal). Ty lidi jsou taky lidi, kteří musí pracovat aby mohli jíst, bydlet, kupovat si nové věci. A právě někdo jako třeba vcelku dost lidí je okrade. He, firma zkrachuje většinou ještě s velkým dluhem a doživotní bankrot je na světě.
Nechci tu někomu namlouvat, že když už hry stahuje, tak ať se jde ukřižovat společně s ostatníma, ale ať se aspoň zamyslí, co to vlastně dělá. Na závěr bych chtěl ještě napsat, že za poslední 4 roky si hry jen kupuji. Spíš mezi důvody patří například pohledná, někdy dobře zpracovaná krabička, vůně "baketu", některé vcelku i povedené dárky jako třeba řetízek nebo zdarma in-game obsah.
Volba je na vás!
sobota 1. října 2011
Úprava blogu
Je 1.10. 2011 a možná se někdo ptá, kde je článek za září? Jednoduchá odpověď. Škola, škola, a ještě jednou škola. Nicméně je již prvního října, a věci se musejí dát znovu do pohybu.
Tak zaprvé: kompletně měním design stránek, bude to sice postupem času, ale měním. A za druhé, článek tento měsíc určitě bude. O čem? Já sám ani nevím, ale doufejte že o ničem zajímavějším než bylo doteď. Nic, venku je už přes měsíc babí léto, tak hurá ven, dokud počasí přeje, a možná až se vrátíte, bude už něco hotovo... :)
středa 31. srpna 2011
Itálie: Čím dál na jih, tím lepší pizza
Ano, další článek je o této překrásné zemi, která vlastně neni vždy taková, jakou si jí představujeme. Historie si s timto kontinentíkem udělala své, a tak se není čemu divit, že tu dnes je vláda jaká je.
Ne všechno tak růžový, a to hned po překročení hranic
Nicméně tento výplod o kritizování této země, ale o jejích krásách, i, jak to jinak říct, vadách, nepříjemnostech, záporech, říkejte si tomu jak chcete. První z nic je jak jsem již v prvním odstavci nakousl ten, za který může především vláda, jsme v Itálii. Chcete-li ject z Říma po dálnici do Neapole? Připravte si minimálně 20 éček, před každým nájezdem na dálnici jsou boudy, která vám za vzatí lístku otevře závoru, a vy si můžete pokojně naject a jet, třeba do oné Neapole. To už jsme tu? Ajajaj... Týpek v okínku budky požaduje (dám například) 35 euro. A máme po večeři. Navíc, při příjezdu do Itálie směrem od Innsbrucku vás v sezoně chtě nechtě potkají fakt odporné kolony hned za hranicemi. Tady bychom už skončili, psal bych dál, ale kritiku státu si přečtěte nikde jinde, nyní ke kladům.
Aspetta! Aspetta! Sbrigati con quel cibo!
Itálie je hlavně zemí dobrého jídla - výborná pizza, podomácku uplácané těstoviny všeho druhu, a čerstvé křupavé saláty. Pozor, to však neplatí všude. Místní kuchyně je dost ovlivnována turisty, převážně v turistických centrech, což je dnes skoro opravdu všude. Takový příklad: V jedné "typické domácí restauraci" ve Veroně, která se tvářila jako s historií dvouset let, nerozumí Anglicky, a jídlo, což je v podstatě to nejdůležitější, chutná úplně stejně jako byste ho koupili u Franty z Bělehradu v nějakém PizzaGo. Jak je to možné? Turisti. Hodně turistů a to hlavně Němci. Proto se většina restauratérů rozhodla po každodením praskání ve švech svých restaurací šetřit na surovinách, dávat jiné suroviny než se mají, zvedat už tak vcelku vysoké ceny a pozornost v podobě nějakého nespecifikovaného alkoholu v pomerančový štávě. Tato podle mě katastrofální situaced však není úplně všude. Čím dál na jih, tím lepší jídlo a ceny. Domácí suroviny jak mají být a aspon nebudete mít co říct na Italštinu pokud přijedete do Itálie s Angličtinou. Třeba v takové pravé pizzerii by měla bát v nabídce jen jedna pizza, max. dvě. Margharita a ta druhá může být Crudo, což je s pravou parmskou šunkou.
Města, městečka, vesničky.
Středověké uličky, nádhera. Bohužel dnes přecpané turisty. Ale jinak je to pěkné pozorovat život na ulici třeba z druhého patra kavárničky. Vidíte jak na sebe lidi "ječí", pospíchají, ten pravý Italský frmol. Jezdí se hlavně na skůtrech nebo kolech, všude plno zeleně, teplo... Je toho více na rozepsání, ale jelikož momentálně není dost času, zde je obrázek.
A zde ještě obrázek historického města San Gimignana, ve kterém jsem bohužel nebyl, ale snad někdy se podívám.
Památky...
Hodně jsme lezli po horách, tak jsme si nestihli udělat čas pro tuto položku. Benátky, Florencie, Řím... Je toho více, ale někdy za pár let bych chtěl o tomto tématu udělat samostatný článek.
vivere in Italia!
Ne všechno tak růžový, a to hned po překročení hranic
Nicméně tento výplod o kritizování této země, ale o jejích krásách, i, jak to jinak říct, vadách, nepříjemnostech, záporech, říkejte si tomu jak chcete. První z nic je jak jsem již v prvním odstavci nakousl ten, za který může především vláda, jsme v Itálii. Chcete-li ject z Říma po dálnici do Neapole? Připravte si minimálně 20 éček, před každým nájezdem na dálnici jsou boudy, která vám za vzatí lístku otevře závoru, a vy si můžete pokojně naject a jet, třeba do oné Neapole. To už jsme tu? Ajajaj... Týpek v okínku budky požaduje (dám například) 35 euro. A máme po večeři. Navíc, při příjezdu do Itálie směrem od Innsbrucku vás v sezoně chtě nechtě potkají fakt odporné kolony hned za hranicemi. Tady bychom už skončili, psal bych dál, ale kritiku státu si přečtěte nikde jinde, nyní ke kladům.
Aspetta! Aspetta! Sbrigati con quel cibo!
Itálie je hlavně zemí dobrého jídla - výborná pizza, podomácku uplácané těstoviny všeho druhu, a čerstvé křupavé saláty. Pozor, to však neplatí všude. Místní kuchyně je dost ovlivnována turisty, převážně v turistických centrech, což je dnes skoro opravdu všude. Takový příklad: V jedné "typické domácí restauraci" ve Veroně, která se tvářila jako s historií dvouset let, nerozumí Anglicky, a jídlo, což je v podstatě to nejdůležitější, chutná úplně stejně jako byste ho koupili u Franty z Bělehradu v nějakém PizzaGo. Jak je to možné? Turisti. Hodně turistů a to hlavně Němci. Proto se většina restauratérů rozhodla po každodením praskání ve švech svých restaurací šetřit na surovinách, dávat jiné suroviny než se mají, zvedat už tak vcelku vysoké ceny a pozornost v podobě nějakého nespecifikovaného alkoholu v pomerančový štávě. Tato podle mě katastrofální situaced však není úplně všude. Čím dál na jih, tím lepší jídlo a ceny. Domácí suroviny jak mají být a aspon nebudete mít co říct na Italštinu pokud přijedete do Itálie s Angličtinou. Třeba v takové pravé pizzerii by měla bát v nabídce jen jedna pizza, max. dvě. Margharita a ta druhá může být Crudo, což je s pravou parmskou šunkou.
Města, městečka, vesničky.
Středověké uličky, nádhera. Bohužel dnes přecpané turisty. Ale jinak je to pěkné pozorovat život na ulici třeba z druhého patra kavárničky. Vidíte jak na sebe lidi "ječí", pospíchají, ten pravý Italský frmol. Jezdí se hlavně na skůtrech nebo kolech, všude plno zeleně, teplo... Je toho více na rozepsání, ale jelikož momentálně není dost času, zde je obrázek.
A zde ještě obrázek historického města San Gimignana, ve kterém jsem bohužel nebyl, ale snad někdy se podívám.
Památky...
Hodně jsme lezli po horách, tak jsme si nestihli udělat čas pro tuto položku. Benátky, Florencie, Řím... Je toho více, ale někdy za pár let bych chtěl o tomto tématu udělat samostatný článek.
vivere in Italia!
čtvrtek 28. července 2011
Natáčení české komedie "Probudím se včera"
Je skoro konec prvního prázdninového měsíce, a už tu nějakej ten pátek měl být nový článek. Bohužel, nebudu tu psát, jak je mi to líto, ale napíšu zde dalších pár řádků nového, snad i zajímavého článku.
Dneska o filmu, jehož jméno máte v titulku, a v němž mám roli náctiletého chlapce, který v oblibě pořád nakupovat v Tuzexu. Jo, to bychom se vlastně měli podívat na fakta filmu - Píše se rok 2011, a hlavní hrdina filmu čtyřicetiletý Petr (Jirka Mádl) žije normální život, jako všichni ostatní v jeho věku. Už se přes dvacet let ale nezamiloval, a tak přemýšlí, kde se mohla stát chyba, až si vzpomene na svoje studentské léta a na rok 1989 a také hlavně na dívku jménem Eliška (Eva Josefíková). A tak se děj přesouvá do letního období onoho roku "89, kdy Petr byl ještě student gymnázia, a kde se za pomoci přátel bude snažit získat Elišku pod svoje křídla a tak trvale změnit svůj život, nenechat ji uniknout po skončení studia do spárů osudu.
Takže po přečtení předešlého odstavce tušíme,že film se bude odehrávat částečně v současnosti, a nejspíše z větší části v roce 1989. Ve filmu se můžete těšit na místy i vtipné situace, výborné herecké výkony, ale i také na soundtrack k filmu, který je nabitý starými, ale dobrými peckami "zlatých osmdesátek". Tím myšleno převážně české interprety a také, na režisérské židličce nám sedí, mnohými známý český režisér Miroslav Šmídmajer.
DŮLEŽITÉ: Tento článek je čistě založen na autorově peru, není spojen s jakoukoliv reklamní kampaní k tomuto filmu.
Dneska o filmu, jehož jméno máte v titulku, a v němž mám roli náctiletého chlapce, který v oblibě pořád nakupovat v Tuzexu. Jo, to bychom se vlastně měli podívat na fakta filmu - Píše se rok 2011, a hlavní hrdina filmu čtyřicetiletý Petr (Jirka Mádl) žije normální život, jako všichni ostatní v jeho věku. Už se přes dvacet let ale nezamiloval, a tak přemýšlí, kde se mohla stát chyba, až si vzpomene na svoje studentské léta a na rok 1989 a také hlavně na dívku jménem Eliška (Eva Josefíková). A tak se děj přesouvá do letního období onoho roku "89, kdy Petr byl ještě student gymnázia, a kde se za pomoci přátel bude snažit získat Elišku pod svoje křídla a tak trvale změnit svůj život, nenechat ji uniknout po skončení studia do spárů osudu.
Takže po přečtení předešlého odstavce tušíme,že film se bude odehrávat částečně v současnosti, a nejspíše z větší části v roce 1989. Ve filmu se můžete těšit na místy i vtipné situace, výborné herecké výkony, ale i také na soundtrack k filmu, který je nabitý starými, ale dobrými peckami "zlatých osmdesátek". Tím myšleno převážně české interprety a také, na režisérské židličce nám sedí, mnohými známý český režisér Miroslav Šmídmajer.
DŮLEŽITÉ: Tento článek je čistě založen na autorově peru, není spojen s jakoukoliv reklamní kampaní k tomuto filmu.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)