Ne všechno tak růžový, a to hned po překročení hranic
Nicméně tento výplod o kritizování této země, ale o jejích krásách, i, jak to jinak říct, vadách, nepříjemnostech, záporech, říkejte si tomu jak chcete. První z nic je jak jsem již v prvním odstavci nakousl ten, za který může především vláda, jsme v Itálii. Chcete-li ject z Říma po dálnici do Neapole? Připravte si minimálně 20 éček, před každým nájezdem na dálnici jsou boudy, která vám za vzatí lístku otevře závoru, a vy si můžete pokojně naject a jet, třeba do oné Neapole. To už jsme tu? Ajajaj... Týpek v okínku budky požaduje (dám například) 35 euro. A máme po večeři. Navíc, při příjezdu do Itálie směrem od Innsbrucku vás v sezoně chtě nechtě potkají fakt odporné kolony hned za hranicemi. Tady bychom už skončili, psal bych dál, ale kritiku státu si přečtěte nikde jinde, nyní ke kladům.
Aspetta! Aspetta! Sbrigati con quel cibo!
Itálie je hlavně zemí dobrého jídla - výborná pizza, podomácku uplácané těstoviny všeho druhu, a čerstvé křupavé saláty. Pozor, to však neplatí všude. Místní kuchyně je dost ovlivnována turisty, převážně v turistických centrech, což je dnes skoro opravdu všude. Takový příklad: V jedné "typické domácí restauraci" ve Veroně, která se tvářila jako s historií dvouset let, nerozumí Anglicky, a jídlo, což je v podstatě to nejdůležitější, chutná úplně stejně jako byste ho koupili u Franty z Bělehradu v nějakém PizzaGo. Jak je to možné? Turisti. Hodně turistů a to hlavně Němci. Proto se většina restauratérů rozhodla po každodením praskání ve švech svých restaurací šetřit na surovinách, dávat jiné suroviny než se mají, zvedat už tak vcelku vysoké ceny a pozornost v podobě nějakého nespecifikovaného alkoholu v pomerančový štávě. Tato podle mě katastrofální situaced však není úplně všude. Čím dál na jih, tím lepší jídlo a ceny. Domácí suroviny jak mají být a aspon nebudete mít co říct na Italštinu pokud přijedete do Itálie s Angličtinou. Třeba v takové pravé pizzerii by měla bát v nabídce jen jedna pizza, max. dvě. Margharita a ta druhá může být Crudo, což je s pravou parmskou šunkou.
Města, městečka, vesničky.
Středověké uličky, nádhera. Bohužel dnes přecpané turisty. Ale jinak je to pěkné pozorovat život na ulici třeba z druhého patra kavárničky. Vidíte jak na sebe lidi "ječí", pospíchají, ten pravý Italský frmol. Jezdí se hlavně na skůtrech nebo kolech, všude plno zeleně, teplo... Je toho více na rozepsání, ale jelikož momentálně není dost času, zde je obrázek.
A zde ještě obrázek historického města San Gimignana, ve kterém jsem bohužel nebyl, ale snad někdy se podívám.
Památky...
Hodně jsme lezli po horách, tak jsme si nestihli udělat čas pro tuto položku. Benátky, Florencie, Řím... Je toho více, ale někdy za pár let bych chtěl o tomto tématu udělat samostatný článek.
vivere in Italia!
Žádné komentáře:
Okomentovat